Absolutely about nothing…. what do we expect from blogging?

I was inspired to write this post by some commentaries of some readers of my blog (more precisely of my Czech version). It seems apparent, that some readers have the opinion that the content of the blog have to be about something important, new, that its content should be a breakthrough. As some of you may guess – I don’t think so.

First of all, I will speak for myself.

I have been writing my blogs, since I have some need to share my thoughts, opinions, ideas, nostalgics or just some exclamations with other people.

Nobody forces you to read my blog. I think, that it’s all about me writing my post and you reading it, whether you like it.

I don’t really get, why should a blog have some “deep” content. The blog post is in fact some kind of confession about myself, which is more or less hidden inside the content of a post. And, as such, the writer can write about anything he wants to.

So, at the conclusion, all of you fault-finders, who strive to find something new and sensible in the blogs, try to read blogs at, e.g. blogspot, wordpress and some other worldwide and uncensored blogsites. People write about anything they want to there. You know – you probably would be finding faults to your death.

By and have a nice day

RB

——————-

Czech version of this blog can be found here:

bednarik.blog.idnes.cz

Haruki Murakami – autor, který dokáže rozeznít vaše nitro…

Mám teď takové intenzivní čtecí období. A právě se prodírám dílem Haruki Murakamiho. Píšu schválně prodírám, protože ačkoli se jeho dílo velice dobře čte, tak alespoň mojí duši dává pořádně zabrat….

H. Murakami je zejména v Japonsku extrémně populární autor. Zatím jsem měl tu čest přečíst 2 knihy – Afterdark, autorův nejnovější počin, a Na jih od hranic, na západ od slunce. Teď hltám Norské dřevo.

Zatímco Afterdark mi přišel zajímavý a vlastně díky němu jsem začal číst i ostatní autorovy knihy, ve srovnání s novelami Na jih od… a zejména Norské dřevo jde (alespoň pro mě) o čajíček.

Zatímco Afterdark je vyprávěn z pozice pozorovatele, tak Na jih od.. a Norské dřevo jsou psány z pohledu hlavního hrdiny. Co je ale na všech knihách, které jsem zatím přečetl to nejsilnější, je jakási lehce skrytá, ale opravdu velice silná melancholie, smutek, pocit nenaplnění, ale zároveň i zárodek naděje, který způsobí, že konec příběhu nevyznívá úplně do prázdnoty. Pokud mohu o nějakém autorovi říci, že obsah jeho knih “chutná” jako silná, černá káva, pak je to Murakami. Opravdu, příběhy, které vypráví, jsou hořkosladké, a to spíše hořké než sladké…

Takže doporučuji všem, co chtějí od knihy, aby jim něco dala. Či se chtějí v nějaké knize najít…. jako se to stalo i mě.

Mějte se..

RB